pátek 2. května 2014

Z májové cesty

Chodník voněl květy sakur smáčenými přes noc snad prvním jarním deštěm
a bytost, která někdy není dobrá sama sobě, chce snad být tím dítětem /
tím dítětem, co líbá sourozence v kočárku, když se naklání stojíc na špičkách?
To dítě myslí moc, možná to až přehání, tak aspoň dýchá vydýchané květy sakur.

Ale už o týden později stará mystická Praha, obchod s dřevěnými hračkami,
bytost v kápi, silnější déšť, prudké ochlazení a v mlze na okrajích Prahy ostře zelené louky...
Jak mohly růžové květy sakur opadat tak rychle? Bude léto. 
A déšť padá na všechno a všechny, ten stejný starý déšť...ten stejný starý déšť...


3 komentáře:

  1. ahoj,
    protože píšeš o Praze, tak Ti posílám jeden ze svých zážitků z tohoto kdysi marně se bolševicky tvářícího ... nad-města.

    jessika

    u dvou slunců potkal jessiku z new yorku
    černou jessiku z dalekýho světa
    chyběl jí prst
    ale fakt nic jinýho

    za krádež černýho rouna
    a ledovce v jižním moři ho usekli
    nebo ho dala za sprchu na jakýsi sahaře
    kde bílej písek tekl po její pleti
    třpytil se v chloupcích a ve vlasech
    jako pěna čekýho piva
    který pak u slunců slízla štědrým jazykem

    a dál?
    po schodech
    u napoleona
    u kocoura
    u schnellů...

    jak kdesi říká člověk prevert
    schod
    co schod
    číslo...

    škoda že směrem dolů
    kde v kruzích pekla přihořívá
    a studenej středo-evropan ztrácí víru
    když přepočítává dolary na místní měnu

    potkal jsem jí u dvou slunců
    tu krásnou černou jessiku z new yorku

    Matěj

    OdpovědětVymazat
  2. Patriku,
    posílám ještě jednu říkánku, protože Prahu miluju. A nejspíš z tohoto důvodu jsem tam možná už třicet let nebyl. Tedy mimo projíždění a návštěv u maminky ženy. Jo, jednou před několika roky jsem četl v kavárně Symbióza u Zory Šimůnkový. A když jsem pak chtěl jít počumět, tak mi to znechutili bezdomovci na náplavce Rašínova nábřeží. Ale furt se tam chystám, jen mám strach, že Praha už je jen praha.


    ticho v týnským chrámu

    někdo odešel
    t i c h o

    ale stále slyším ozvěnu jeho kroků
    a třeba že sním
    vnímám z dálky lomoz tramvají

    prosím jízdenku pane
    pak vystupuju
    courám mezi lidma
    a chci se k nim protlačit skrze tu blbou duchovní mlhu
    občas se mi zdaří stulit do jejich teplejch důlků ... a čichám

    právě mě někdo proklel
    protože jsem se mu na břichu stočil do klubíčka
    chtěl jsem totiž ... co jsem to vlastně chtěl?
    jo vychutnat včerejší varhaní koncert od jakuba

    ale myslím že je dobře
    když si teď do mně
    párkrát pomalinku kopne

    vidím přeci dva
    mezi jejichž rty bych chtěl být
    a taky ten fialovej akt
    co mi ráno něco nesrozumitelně šeptal
    pak se protáhl
    šel vařit kafe
    šel se umýt
    šel se smát ... snad?

    teď zas někdo přichází
    vnímám svůj dech a tlukot srdce
    a představuju si
    že jdu ven

    a tam najdu všechno v nejlepším pořádku

    Matěj

    OdpovědětVymazat
  3. A do třetice jedna z šedesátýho osmýho.

    pohozený parte

    všechny barvy měly divoký hrany
    a mně napadly ještě jiný písně
    když jsem tenkrát nemohl sehnat kus papíru, hm?
    válelo se tam ušmudlaný parte

    civělo na mně jako tvoje tvář

    jo tvoje tvář jednou na karláku sypaná sněhem
    a taky kostel sv. marka kde jsi poprvé zjistila
    že ježíš není připíchlej za krk
    a bůh že netrestá polibky před oltáři

    určitě byl advent
    protože prahu potáhla fialová
    tří ožralejch večerů
    ze kterejch prýštila noc s tebou
    dlouhá jako ten mokrej sníh
    v němž jsme se očišťovali po zajímavý ranní rumový dávce

    pak přijížděly smutný a ošklivý socialistický auta
    do kterých jsme sedali s nějakejma lidma
    p ř á t e l é ?
    viděl jsem je vypařovat se
    a v další hospodě dostávali tvar šmouhy
    která nejprve zápasí s vidličkou
    a pak se rozzáří...

    ale tak jsme vypadali všichni
    a parte to vědělo
    začalo vyprávět o jakýsi obludný filosofii
    která pobíhá na nohách dospělejch potratů
    a zpívá si mým hlasem
    zpívá si skutečným lidským hlasem
    a já ho viděl trčet ve svých opilejch očích na hajzlu
    j a k o s k ř e t a
    nebo skupinku nekrofilů co si čistěj zuby perličkou

    když parte vříská I.12. tenhle člověk umřel


    Matěj

    OdpovědětVymazat