sobota 1. března 2014

Kterak jsem se notorikem stal...

Zdroj ZDE
...chachá, tak sem po delší době něco napíšu neformálněji jako kompenzaci, že jsem tak dva týdny ani nepublikoval komentáře. Už si na to dám ale pozor a všechny sem pravidelněji klikající tímto srdečně zdravím! 

Takže k věci: ani už nevím, kdy to začalo, ale jednoho dne jsem zkrátka začal čas od času večeři splachovat pivem. Prostě jedno k večeři, tečka. Postupně se ukázalo, že večeřím každý den. To znamená, že i pivo mám každý den. Stal se ze mě fajnšmekr, vyhledával jsem nejrůznější speciály, různé chuti, ne jen něco obyčejného na spláchnutí. Až jsem se najednou ocitl ve fázi, kdy jsem si řek, že jsem vlastně jako že závislej, protože když si jeden den to pivo nedám a nebo si dám místo toho nealko, není to ono. Zjistil jsem, že se na trávení večeře někdy jen vymlouvám a že jsem prostě už asi noťák. A hlavně: už mi nejde ani o tu chuť, nevnímám to, člověk se přepil. Jde o ten mechanismus (to vzniká takto pak i u kuřáků). Sebevětší speciál Vám prostě nebude chutnat, přesto však musíte něco lemtat. Takže jsem došel k otázce, zda to tak není i se zážitky, jejichž přemíra je nám moderní dobou vnucována jako norma... že čím víc se něčeho přejídáme či přepíjíme, tím menší to pak má v závěru hodnotu či chuť. Takže opravdu zřejmě všeho s mírou...

P.S.: Každopádně jakožto (tak trochu) slušňák bych nějakou tu neřest v rámci rovnováhy asi mít měl. 

5 komentářů:

  1. Patriku,
    připomnělo mi to podobenství z opačné strany gurmánského spektra:
    Robert Fulghum má takovou malou povídečku o chlapečkovi, co miloval kremrole. Nade vše. A tak mu jednou, aby mu udělali radost, těch kremrolí dali celou krabici.
    Prvotní nadšení - pak přesycení - následně žaludeční problémy. A tak ho jednou provždy připravili o jedno veliké kouzlo z dětství.
    Já ale myslím, že takhle jsme seštelovaní úmyslně - aby se nám po dosažení určité dávky udělalo nevolno a mohli jsme se bez problémů a lítostí zas odpíchnout jinam. Ty asi momentálně procházíš něčím, co cítím i já, že totiž krásných slov a myšlenek už bylo dost, možná příliš, a jsme teď ve stádiu "obracení žaludku". Což je ale vlastně start něčeho nového.
    Takže... co třeba indiánky?
    Nebo rakvičky!! :-))

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Vla Bi,

      moc děkuju za krásný komentář! :-)

      Vůbec mi nedošlo, že se to dá vztáhnout i na moji tvorbu. :-) Návrat na Zem...:-)

      Patrik

      Vymazat
  2. Celý dnešok je presytený, prežraný, Alex píše o vyhadzovaní jedla, Spajdy ešte širšie, no a ja taky chlemstám čiernu žbrdu i keď je 3.21 hod. ráno. Už ani na tom nete nie je čo čítať ..
    Tak si žerieme vlastný chvost = beháme dokola , dokolečka. Prajem aby "stokrát nic umořilo osla" a osel konečne našel, štartnul niečo nové. B

    OdpovědětVymazat
  3. No teda, ty ochlasto, styď se! *uvědomí si, že včera ve vinárně vypil půl litru vína* :D

    Mám za to, že pokud něco opravdu milujeme - a může se jednat o cokoliv ... noční procházky, pivo, čaj, sex, psaní - tak si toho podvědomě dopřáváme přesně tolik, aby se nám to neznechutilo a "nepřejedlo". Umíme si toho užívat přesně v té správné míře, víme, kdy to omezit, kdy přidat nebo jak si to vychutnat. Mno a pokud se něčím dokážeme opravdu přežrat až k nechutenství, pak naše láska byla buď nevyspělá, nebo jen zdánlivá :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. :-D

      No to jsi vystihl výborně, to mi nedošlo - děkuju. :-)

      Vymazat