Uvítání března čili nového roku

Já rád odhaluju tajemství (ještě raději je však vytvářím).

Vše má dvojí stránku, jednu "světlejší", druhou "temnější". Záměrně neříkám, že světlou a temnou – a záměrně užívám uvozovek. Takřka vše je záměr.

"Světlejší" stránka může být totiž docela beze světla v porovnání s nějakou ještě světlejší, takže klidně docela temná. "Temnější" stránka věci může být zase docela světlá, přijde-li nějaký ještě temnější aspekt. Je to relativní.

Jednička může být jednota, ale i egoismus. Dvojka může být spolupráce, ale i souboj nebo přehlížení se na ulici.

Více textu v mé další hudbě. Vítej březne!

Věda...

...nemá být další náboženství; věda buď maskuje nebo odhaluje pravdu.

Z májové cesty

Chodník voněl květy sakur smáčenými přes noc snad prvním jarním deštěm
a bytost, která někdy není dobrá sama sobě, chce snad být tím dítětem /
tím dítětem, co líbá sourozence v kočárku, když se naklání stojíc na špičkách?
To dítě myslí moc, možná to až přehání, tak aspoň dýchá vydýchané květy sakur.

Ale už o týden později stará mystická Praha, obchod s dřevěnými hračkami,
bytost v kápi, silnější déšť, prudké ochlazení a v mlze na okrajích Prahy ostře zelené louky...
Jak mohly růžové květy sakur opadat tak rychle? Bude léto. 
A déšť padá na všechno a všechny, ten stejný starý déšť...ten stejný starý déšť...

Hoď si mincí...

Hod mincí mluví jasně

a nutí mě tak znovu psát básně.

Občas se ještě lekám, že ohlédnu se a za mnou bude stín,

vím však, že to jsem přece já...tak k čemu je pak splín?